(ČZ 43/2024) Carpe diem je latinské rčení, do češtiny se obvykle překládá jako „užívej dne“.
Jedni jej chápou jako výzvu co nejvíce a nejlépe užít každého dne. Je zajímavé kolik, existuje podniků a zařízení s tímto názvem, tak např. kavárny, kadeřnický salon, centrum zdravého pohybu, je to i značka vína... Prostě užívat dne si jde skutečně různě.
Jiní ale rčení carpe diem chápou i jako varování, aby se člověk snažil maximálně využít daných příležitostí a možností, dobře prožít svůj život, protože čas běží a rychle končí.
V tomto je Carpe diem částečně podobné jinému latinskému rčení, Memento mori = pamatuj na smrt, pamatuj, že jsi smrtelný. Biblický základ tohoto rčení bychom nejspíše mohli hledat u Sír 7,36: „Budeš-li ve všech svých úvahách pamatovat na vlastní konec, navěky nezhřešíš.“
Memento mori byl, nevím, je-li tomu tak stále, pozdrav užívaný v řeholi trapistů.
Ti žijí v tichu. Nemluví. Nesednou si k snídani, obědu, večeři a nezačnou přetřásat novinky a katastrofy, tak jako my. Oni sedí a mlčí. Pracují a modlí se v tichosti. K čemu je mlčení dobré a důležité? Tak například odpadne příležitost k plytkým a povrchním řečem, k pomluvám, zlým slovům...
Sv. Benedikt, podle jehož řehole trapisté žijí, říkal, že „mnich má mlčet, protože jazyk je prvním zdrojem zla.“ Jak to říká i Jakub ve svém listu: „Jazyk je oheň. Je to svět zla mezi našimi údy, poskvrňuje celé tělo a ničí celý náš život, sám podpalován pekelným plamenem“ (Jak 3,6). Oproti tomu mlčení není jen nějakou prázdnotou, ale hlavně je prostorem pro vnitřní modlitbu a bytí s Bohem. A v takovémto stylu života vyzní pozdrav Memento mori - pamatuj na smrt, úplně jinak. Vždyť vyzývá k tomu, abychom svůj život žili naplno, ten život, který do nás vložil Bůh. Proto si potřebujeme každý den připomínat, odkud jsme vyšli a kam se jednou vrátíme. Potřebujeme v sobě otvírat a nacházet prostory ticha, které může naplnit jedině Bůh. Proč? Proto, abychom jednou nebyli zaskočení, až náš Pán přijde.
Daniel Majer
Český zápas 43/2024 z 27. 10. 2024
