Nad Písmem tentokrát s Tomášem Karlem...

Vlastností slova Božího je, že nás provokuje, burcuje. Pokud se jím probouzet necháme.

Tématem dnešní neděle je Ježíšovo podobenství „O deseti družičkách“.

Východiskem tohoto zamyšlení je úvodní text knihy Slova a činy (vydal Blahoslav, Praha 1984) od prof. Zdeňka Sázavy, jemuž autor článku chce tímto vzdát hold; přidat tichou vzpomínku na svého profesora z „devadesátek“, a připomenout, že jeho myšlenky jsou nadčasové – stále živé.

Milujte! Jste milováni, a proto o lásce zpívejte!

Evangelium nám ukazuje Ježíše potýkajícího se s pokrytectvím svých protivníků.

„S královstvím Božím je to tak…,“ promluvil Ježíš ve svém dalším podobenství, tentokrát o hostině, kam „jsou pozváni mnozí, ale málokdo bude vybrán.“

Při modlitbě Otčenáš, kterou společně neděli co neděli vyslovujeme v našich sborech, prosíme: odpusť nám naše viny.

Pán vinice je (samozřejmě) Bůh.

Otec, Bůh, jde za svými syny a žádá je o práci na vinici.

Text Podobenství o dělnících na vinici z Matoušova evangelia je velmi známý. Uvádí nás do Ježíšova podobenství o Božím království.

Petrem položená otázka „kolikrát odpustit?“ může být odrazem dobových rabínských diskusí o odpouštění. „Kolikrát – snad až sedmkrát?“

Mám sen. V mém snu je náš kostel narvaný k prasknutí, hlava na hlavě... Přímo zde se odehrává shromáždění homosexuálů, leseb, transgender lidí. Potkávám na něm svoje děti, ale ve snu vidím i vaše děti a děti vašich dětí...